Začni něžně, laskavě a objev kouzlo všímavosti

Otevři dveře radosti ze života: 30denní e-mailový kurz pro „úplné začátečníky“

Zní Ti to povědomě?

Věděla jsem, že momenty zastavení se jsou příjemné. Na chatě jsem si uměla užít popíjení kávy a zírání do zeleně. V mých běžných dnech ale jsem nevěděla, jak zapojit všímavost, jak se zastavit, zpomalit, žít tady a teď.

Všechny praxe, které jsem chtěla následovat, se pro mě staly jenom další položkou na seznamu povinností, co dělat, abych žila co nejlépe, správně. Vlastně jsem ani nevěděla, co to ono žití tady a teď přesně je. Jen jsem věděla, že v tom stejně jako v jiných položkách selhávám. Měla jsem pocit povinnosti. Praxe se mi zdály zdlouhavé, nutila jsem se do nich a získávala k nim odpor.

Chtěla jsem jen pomalejší život, kdy se furt za něčím neženu a užívám si, co momentálně je.

Zní Ti to povědomě?

Věděla jsem, že momenty zastavení se jsou příjemné. Na chatě jsem si uměla užít popíjení kávy a zírání do zeleně. V mých běžných dnech ale jsem nevěděla, jak zapojit všímavost, jak se zastavit, zpomalit, žít tady a teď.

Všechny praxe, které jsem chtěla následovat, se pro mě staly jenom další položkou na seznamu povinností, co dělat, abych žila co nejlépe, správně. Vlastně jsem ani nevěděla, co to ono žití tady a teď přesně je. Jen jsem věděla, že v tom stejně jako v jiných položkách selhávám. Měla jsem pocit povinnosti. Praxe se mi zdály zdlouhavé, nutila jsem se do nich a získávala k nim odpor.

Chtěla jsem jen pomalejší život, kdy se furt za něčím neženu a užívám si, co momentálně je.

Zní Ti to povědomě?

Věděla jsem, že momenty zastavení se jsou příjemné. Na chatě jsem si uměla užít popíjení kávy a zírání do zeleně. V mých běžných dnech ale jsem nevěděla, jak zapojit všímavost, jak se zastavit, zpomalit, žít tady a teď.

Všechny praxe, které jsem chtěla následovat, se pro mě staly jenom další položkou na seznamu povinností, co dělat, abych žila co nejlépe, správně. Vlastně jsem ani nevěděla, co to ono žití tady a teď přesně je. Jen jsem věděla, že v tom stejně jako v jiných položkách selhávám. Měla jsem pocit povinnosti. Praxe se mi zdály zdlouhavé, nutila jsem se do nich a získávala k nim odpor.

Chtěla jsem jen pomalejší život, kdy se furt za něčím neženu a užívám si, co momentálně je.

Tohle nebyl můj problém jenom se všímavostí, tohle byl můj obecný přístup k životu. Vytvářela jsem si neustále seznamy úkolů, jejichž položky jsem si hlavně chtěla odškrtnout. Nikoliv prožít. Soustředila jsem se na to, až bude něco hotové, abych se následně přesunula k dalšímu úkolu. Snažila jsem se makat a zapomínala žít.

Moje cesta ven vedla přes vyhoření. Byla jsem natolik urputně zažraná do pocitu povinnosti a snahy stát se jakousi správnou, úspěšnou osobou, kterou jsem si za vší tou prací představovala, že bez vyhoření bych asi celou tuhle frašku neprokoukla.

Vyhoření bylo přínosné hlavně jako nucený moment zastavení se, který jasně posvítil na to, že soustředit se stále na „dělání“ a snaha mít vše „hotové“ asi nebude to pravé.

Uvědomění, co mi vyhoření ukazuje, nepřišlo hned. Trvalo mi prozřít tu absolutně jasnou zprávu, kterou přinášelo. A také jsem se jednoduše den za dnem potřebovala z toho všeho dostávat, léčit, pečovat o sebe.

Pozvolna jsem opouštěla perspektivu podávání výkonu a čím dál tím více jsem se uvolňovala do bytí. Začala jsem si užívat jen tak být. Objevovala jsem (opět), že prostě být není jen krásné, ale že je to dost možná i to, o co tu celé jde. 

Bytí. Otevření očí. Nádech, výdech.

Zvu život do svých běžných dní, aby mě zas a znovu překvapoval svou krásou. Dávám si prostor si tu krásu užívat.

Zní to jako klišé a kýč jak bič. Možná i je. Minimálně moje minulé já by se nad tím sarkasticky ušklíblo. Tahle verze mě, ta unavená holka, si ale také neustále vybírala dřinu a bolest. Zatímco já si dnes radši vyberu dny plné krásy a radosti a ten povýšený úšklebek ji ani nemůžu výčítat.

Je to vážně takhle jednoduché?

Je. Každý den se může změnit ze šedivých nudných dní, kterými jen tak proběhneme při hnaním se za čímsi – čímsi zdánlivě důležitým. Každý den může být běžný a zároveň plný obyčejných a neobyčejně krásných momentů.

Stačí si jen dát prostor. Zpomalit. VŠIMNOUT SI jich. Všimnout si sebe sama. Užít si to. Prožít to. Daný moment. Celý život.

Věřím, že každá*ý z nás to umí, že pro všechny z nás jsou praxe všímavosti dostupné a na dosah ruky. Zároveň vím, že je leckdy dobré mít někoho, kdo mě chvilku povede a krůček za krůčkem mi bude dávat tipy a otázky, abych své dovednosti v sobě (opět) našla, pořádně si je osvojila, až je jednou (zase) dokáži využívat každý den a ani se nad nimi nepozastavit.

Pokud se chce do každodenních krás všímavostí pouštět sama*sám, vzhůru do toho! A pokud by ses teď raději chvíli nechal*a vést, ráda budu Tvým průvodcem já.

Co o kurzu říkají jeho absolventi

„Je zvláštní, že třeba jen sprchování dělá člověk automaticky. Vždycky se po něm cítí líp, ale ono se to dá povýšit o něco výš.

(…)

Včera mi přišel e-mail o kreativitě. Vůbec jsem nevěděla, co s kreativitou, necítím se jako kreativní člověk, ale aspoň už teda nebudu říkat, že dělám hnusný (nehezký) dorty.“

„Kurz je pro mě cenná a smysluplná cesta, jak vejít do většího kontaktu sám se sebou… Jak si drobnými denními gesty a aktivitami proměňovat vztah k sobě. Je to takové místo setkání se sebou samým a svými pocity. Je to velice jemná a něžná připomínka každý den věnovat pár okamžiků sám sobě a na chvíli se zaposlouchat do hlasu svého těla, svých potřeb.

Určitě bych kurz doporučil každému, kdo prochází nějakou těžkou, stresující nebo bolestnou situací. Okamžiky strávené s kurzem jsou takové pomyslné body, ve kterých se člověku alespoň na moment uleví a ze kterých může načerpat novou sílu, aniž by šlo o příliš náročné nebo vyčerpávající aktivity. Jsou to takové světlušky ve tmě. Přímo tě nezachrání, ale jsou šíleně důležité. Obzvlášť když máš pocit, že se topíš.“

Jak kurz probíhá?

Po dobu 30 dnů Ti každý den přijde do schránky e-mail.

V e-mailu na Tebe bude čekat konkrétní tip na praxi všímavosti pro daný den. Činnosti jsou záměrně velmi jednoduché, abych Ti ukázala, že s malými krůčky můžeme v našich životech docílit velkých změn.

Zároveň Tě skrze konkrétní činnost povedu k hlubšímu prozkoumávání praxe všímavosti. Na příkladech Ti ukáži, co všechno Ti může všímavost přinést do života. Povedu Tě k zamyšlení, ale především do samotné akce hrát si s všímavostí.

Nejde o to znovu vynaleznout kolo, ale najít způsoby, jak ho ještě lépe využít.

Každý máme dovednost vnímání přítomného okamžiku a čerpání síly ze všímání si krásy okolo nás (i v nás samotných). Často však neumíme s naší všímavou dovedností pracovat do hloubky, čerpat z ní vše, co nám nabízí. Také nám leckdy dělá problémy se v běhu všedních dnů zastavit a upřít svou pozornost za obzor seznamu úkolů.

Já Tě v kurzu povedu, abys svou všímavou dovednost povýšil*a na superschopnost, která Ti pomůže čerpat sílu a prožívat vnitřní radost, i když budeš zažívat nelehké či bolestivé životní situace.

Všichni máme dovednost prožívat krásu a radost. Přestaňme si ji schovávat na období dovolené a pořádně ji využijme během každodenních dnů.

Cena kurzu je 330 korun.

Každý e-mail je dopisem plným laskavosti a něžnosti.

Ukážu Ti, jak všímavost začlenit do své každodennosti, aby Ti byla všímavost klíčem k radostnému životu.

Tak co, přidáš se ke mně a ponoříš se do darů všímavosti naplno?

Těším se všechny kouzelné momenty, které společně prožijeme.