Zkus ke čtení článku přistupovat pomalu. Než budeš číst dál zastav se, odpověz si na otázku níže a teprve potom pokračuj.
Kdy ses naposledy potkala sama se sebou?
Moment, který se první vybaví mně, se odehrál pár nocí zpátky, když jsem se probudila dvě hodiny před zvoněním budíku a ležela jsem se svými myšlenkami.
Zprvu se ve mně odehrával naštvaný vnitřní monolog směrem k blízké osobě, který vycházel ze staré bolesti. Postupem času se mi naskytla nová perspektiva. Najednou jsem na bolestivou zkušenost dokázala nahlédnout z jiného úhlu a mohla ji začít přijímat.

V přijetí a doprovázejícím pocitu lehkosti jsem se opět dotkla něčeho čistšího, ryzejšího v sobě. Potkala jsem se opět sama se sebou.
Okamžiky setkání sama se sebou nepovažuji za ojedinělé situace, přesto je vnímám jako velmi vzácné momenty. V posledních měsících si občas pouštím písničku Show yourself (Ukaž se) z Frozen (ano, hodně inspirace k hledání sama sebe a práci s vnitřním hlasem nacházím v kreslených pohádkách). To je v současnosti má milostná píseň pro můj vztah sama se sebou. Pokaždé mě mrazí z věty: „Jsi tou, koho jsem hledala celý svůj život?“.
Na téma setkání sama se sebou jsem nedávno narazila také při čtení knihy Winterbergova poslední cesta (Jaroslav Rudiš, 2021):
„Ale možná je tam (po smrti) opravdu zrcadlo a my se na sebe hezkou chvíli díváme. Rád o tom zrcadle vyprávím, o setkání se sebou samým. Není to znovuzrození nebo něco na ten způsob. Jenom setkání. Krátká výměna pohledů. Věřím tomu. Nechci se na konci setkat s ostatníma. Chci se setkat jenom sám se sebou. Pochopit se.
To, co jsem.
To, co jsem byl.“

V mém příběhu je bod potkání se sama se sebou určitým probuzením, začátkem. Miluji představu, že by mohl být také spojený se smrtí, koncem – kdy se především jedná o návrat, přivítání se sama se sebou – uvidění sama sebe s dokonalou jasností a pochopením.
Řada z nás ví, kdy se nám daří setkat se sama se sebou. Bývají to často momenty klidu, zastavení se, například při procházce v přírodě nebo při tvorbě.
S tímto věděním se však leckdy nesou i výčitky, že se daným činnostem nevěnujeme tak často, jak bychom si přáli, tak často jako bychom měli. Účelem mého článku není Tě motivovat zapojovat do svých dní více takových praxí. Někdy se nám to prostě nedaří, protože…protože život. Dnes jsem Tě chtěla vzít zpátky do nějakého momentu, aby sis připomněla setkání sama se sebou. Pořádně se vykoupat v prožití konkrétní vzpomínky. Nic víc, nic míň. (Pokud ses tedy po první řádcích se vzpomínkou setkání se sama se sebou nezastavila, teď může být ten pravý moment zavzpomínat.)
Věřím, že se nemusíš urputně snažit opět se sebou potkat. Tvá hluboká esence je s Tebou vždy přítomna a vůbec nepochybuji, že se brzo opět VĚDOMĚ setkáte, aniž by ses o to vyloženě snažila.
Navíc pokud sis opravdu našla čas, odpověděla sis na otázku v úvodu článku a zastavila ses se vzpomínkou setkání sama se sebou, tak jste se právě opět na okamžik skrze prožití vzpomínky propojily.