Právě si prohlížíte Jakým lžím o sobě (a o životě) věříš?

Jakým lžím o sobě (a o životě) věříš?

Řada našich témat a vzorců by se dala vyjádřit jednou prvotní velkou lží, která je jedinečná pro každého z nás. Lež vzniká už kdesi v dětství a pojí se s ní silné přesvědčení, které dokáže ovlivňovat náš život napříč jeho oblastmi.

Dám Ti příklad. Moje prvotní lež byla, že nikam nepatřím. Žila jsem s ní od nepaměti. Nejspíš už jsem s ní přišla na svět. Ve své nejrannější vzpomínce z dětství pláču u babičky za gaučem, že mě nikdo nemá rád. Ona mě uklidňuje, že to tak není. Cítím z ní, že jí to nedává smysl. Já v ten moment zároveň vím, že je to (pro mě) hluboká pravda – že nepatřím do kruhu lidí, kde bych měla své místo a byla si jistá láskou, která se s daným místem pojí.

V reakci na mou prvotní lež vznikla řada strategií chování. Sledovala jsem například, jak se chová brácha, který podle mě do rodiny na rozdíl ode mě vždy patřil, a snažila se nabízet chování stejné jako on. Takhle vznikla moje podoba hodné holky, o které mimo jiné píši na stránce o mně.

Strach z nepřináležení se pochopitelně netýkal pouze rodiny. Kdykoliv jsem patřila do nějaké skupiny, měla jsem pocit, že tam tak úplně nejsem, že je to maximálně dočasné, než někdo prokoukne, že jsem vlastně černý pasažér. Věřila jsem, že kdykoliv mohu o své místo přijít a musím cosi hrát a dokazovat, abych si své místo udržela – tudíž jsem nikdy neměla opravdový pocit, že někam skutečně patřím. Že mám své místo, ze kterého můžu růst.

Prokouknout naši prvotní lež pochopitelně vůbec není snadné. Jsme jí bytostně přesvědčeni. Většinou pomáhá, když se nám podaří zachytit lži našich blízkých – když s námi sdílejí hluboká přesvědčení, na kterých jednoduše vidíme, jaká blbost to je. Pak může přijít náznak uvědomění, že to, co je naopak totální kravina pro ně a čemu my přesto věříme, možná může mít nějaké aspekty nezakládající se na realitě. Někdy stačí první malá trhlinka, která nám pomůže limitující přesvědčení kompletně zbořit.

Mně s mojí lží pomohla terapie. Díky ní jsem svou lež dokázala pojmenovat. Roky se mi skládal obraz, kam až sahá a s jakými všemi strategiemi a návaznými přesvědčeními je spojena. Teprve po letech po pojmenování jsem ji skutečně přestala věřit.

Myslím si, že podoby našich prvotních lží nejsou náhodné. Souvisejí s tématy, která se stávají klíčovými pro náš život. Já jsem například zjistila, že způsob, jakým dokáži oceňovat krásu okolo sebe a prožívat všímavost je bytostně spjatý s pocitem sounáležitosti s Životem. Přináležení je pro mě ústředním motivem, ať už se jedná o místo ve společnosti obecně, sousedství spojené s konkrétní lokalitou nebo komunitu lidí bez ohledu na její velikost. Propojuje mou hmotnou realitu, každodennost i moje spirituální chápání světa.

Já jsem díky rozklíčování své lži zjistila, že své místo mohu skutečně mít pouze, pokud budu doopravdy ukazovat a žít sama sebe. Když nebudu nabízet druhým masku, která by se jim domněle mohla líbit. Na základě hodné holky své opravdové místo nikdy nenaleznu. Když však zářím to, kým skutečně jsem, o svém místě absolutně nepochybuji. Ostatně na tom stojí v podstatě vše, co sdílím v newsletteru i ve své tvorbě obecně.

Napadá Tě nějaké Tvé niterné přesvědčení, které by mohlo mít podobu Tvé velké lži?