Krásný den,
dnes s Tebou budu sdílet něco, co jsem dlouho nechtěla sdílet ve volně dostupném prostoru (pro nejosobnější sdílení vždy volím newsletter). Snad Ti bude mé sdílení přínosem, stejně jako pro mě možnost se o tuhle část podělit.
Je to rok, co jsem zjistila, že jsou vztahy, ve kterých se chovám jako hodná holka. Dělám, co mám pocit, že bych dělat měla. A vůbec nevím, co vlastně chci já.
Je to rok, kdy jsem zjistila, že musím najít sebe. Udeřil mě silný pocit, že když ještě trošku potlačím sebe samu, tak umřu. Nebo alespoň ta část mě, která byla tak dlouho schovaná.
Celý proces začal jako boj o přežití. Alespoň tak jsem ho cítila já.
Bylo to neskutečně bolestivé. Jsou momenty a vztahy, ve kterých když člověk přestane hrát hodnou holku nebo hodné kluka, tak se všem uleví. Já však nabourala systém, do kterého jsem jako hodná holka přišla, kde jsem ji pečlivě pilovala. A hlavně jsem po všech těch letech nevěděla, co chci. Věděla jsem pouze, co už nechci. A to nebyla jednoduchá zakázka pro mé okolí. Proces odmítnutí starého, nejasné hledání nového a pocit boje o přežití. Tahle kombinace přinesla spoustu bolesti.
Dobře si uvědomuju, kolik bolesti znamenala pro mé okolí. To vědomí mě neskutečně bolí. Udělala bych to však celé znova, protože za tou vší bolestí byl zrod něčeho nového.
Našla jsem kousky sebe, které jsem zapomněla či vůbec neznala. Konečně si přiznala, že všechny nepříjemné pocity s hraním hodné holky, které tam celé dobu byly a jenom já je zlehčovala a popírala, jsou oprávněné a pochopitelné.
Ta cesta byla dlouhá. Nedokážu popsat, co vše se ve mně odehrálo. Mohu pouze říct, že kdybych neodmítla hrát hodnou holku, tak jsem nemohla o pár měsíců stát u zrcadla a opravdu uvidět sama sebe. Zamilovat se do sebe. Zpětně se to zdá jako pár měsíců. V průběhu však byly dny, které se zdály jako roky.
Nechci ten proces kreslit narůžovo. Nebylo to pěkné, nebylo to příjemné. Bylo to nevyhnutelné. Jediná cesta byla skrz.
Za sebe mohu říct, že hodná holka už jsem byla. Nic moc dobrého mi to nepřineslo a stálo to dost za prd. Hodnou holku nechávám za sebou. Už umím vnímat situace, kdy mi hodná holka klepe na rameno a radí, jak daný moment zvládnout. Tak ji v duchu obejmu. Protože ona jenom zoufale chce být milována. A pak zase zavnímám své pocity a potřeby. A prostě žiju sebe. I když to někdy bolí. Ale je to jediná cesta.
Děkuju, že společně vytváříme prostor, kde je možné podělit se o svůj příběh. Přeji nám všem, abychom mohly v klidu prohlásit, že hodná holka už jsem byla.
Pokud chceš i Ty posdílet svůj příběh, co znamenala v Tvém životě hodná holka a jak to spolu máte, budu moc ráda.
S láskou
Réza
